Stepní národy východu i západu

Člověk se neustále mění a z vlastní zkušenosti mohu říci, že teprve po třicátém roku věku mám jasno v tom, o čem můj současný život má být. Jako malý kluk jsem bydlel v bytovce v České Lípě a poté v dospělosti začal mít choutky na vlastní hospodářství. Protože mě začali velmi zajímat koně a táborové aktivity, postavil jsem společně se ženou v Provodíně dům vhodný pro tyto aktivity. Nyní ovšem zjišťuji, že být nutně uvázán jen na jediném místě také není to pravé ořechové a to mě přivedlo ke studiu kočujících lidí z Asie a Ameriky.

Mám rád mongolský způsob života v gerech a jejich obratnost v práci s koňmi, lukostřelbou a schopností se o sebe i v tak nehostinném podnebí postarat. Ze nejrůznějších zápisků především ruských autorů a z doby první a druhé světové války si dovedu představit ten šílený teplotní rozdíl v létě a v zimě na východních stepích, ať už před dnes notoricky známým Stalingradem, ale také v Kazachstánu (kozáci  přestěhovaní z Kavkazu právě na toto místo psali o padesáti nad nulou v létě a téměř padesáti pod nulou v zimě, ještě nevím, zda si chci tuto kratochvíli také užít) nebo právě v Mongolsku.

Studium tohoto národa je nesmírně zajímavé, můj primární zájem však mířil trochu jinam, umýslně píši mířil, protože jsem zjistil, že tyto zajímavé národy jsou si  nesmírně podobné a z každého si můžeme odnést báječné zkušenosti. Ze všeho nejvíce si cením osobní svobody, nespoutanosti, nezávislosti a způsobu života podle vlastní představy, což skvěle splňují další lidé žijící podobným způsobem, ano, jedná se o známé indiány žijící v místech od dnešní Kanady až po Mexiko. Severoamerický indián mi přijde jako osobnost nejvíce individuální, nejedná se o nějaké pořadové číslo ve stádě, ale o samostatnou a neoddělitelnou bytost, která má své nepostradatelné místo ve svém kmeni. Tuto situaci jistě velké množství z nás zná z dnešní doby ať již v práci nebo v armádě - co opravdu znamenáme? Poměrně často bytosti, které si nechávají nebo si alespoň myslí, že si musí nechat nařizovat, co si mají myslet, jak se chovat a jak vypadat. Chápu, že toto je situace, které naše vlády a nadřízení potřebují a je to samozřejmě nejjednodušší způsob, jak zkrotit dav, na jejich místě bych nepostupoval jinak. Výše popsané si ve svém současném věku však již zcela uvědomuji a otěže svého života umím držet stále pevněji ve svých rukou. Dnes si již myslím, chovám se a vypadám dle mého vlastního uvážení bez ohledu na nějaký "současný standard", což je nesmírně zábavné, i když samozřejmě jako ve všem mám rád zlatou střední cestu a nic se nemá přehánět. Zároveň jsem moc vděčný za výše popsanou zkušenost dnešní době, rád si vyzkouším obě strany tohoto "konfliktu".

Na druhou stranu žijeme v jednadvacátém století, takže se máme mnohem lépe, než dříve a žijeme zase svobodněji, což je paráda, netřeba skuhrat. Já například mám co žrát a kde hlavu složit, více opravdu nepotřebuji. To další je jen příjemný bonus a je skvělé, že si jej díky dnešní době mohu užívat a nejen já. Takže si nestěžuji a je mi hej.

Pokud Vás tyto informace oslovily, můžete prozkoumat i zbytek této sekce, fanatizmus ovšem nehledejte, není tu - nejsem přírodní člověk, nemedituji pro lepší život na matce zemi, žeru maso a říhám u toho jak skunk i před tancem a po něm a kruhová stavba je pro mě stejně tak báječná jako ta hranatá. Cítím, že i ten indián ze stepi by si rád zajezdil v autě nebo posekal trávu traktorem, kdyby měl tu možnost, stačí se podívat na staré fotky nádherně rozřechtaných indiánek, když dostaly pořádný železný kotlík, o jehož výrobě nemělý ani ánung, určitě bych se řechtal taky.

 

 

Ja Palecek a ind luk